„Je to upraveno Ústavou, není to žádná legrace, upravuje to Ústava, nikoli obyčejný zákon. (…) Není to přesun, je to pobyt, Ústava hovoří „do 48 hodin“, oni tady budou čtyři dny, čili je tady velký rozpor s Ústavou“, pronáší komunistický poslanec Pavel Kováčik v publicistickém pořadu DVTV na adresu plánovaného přejezdu konvoje Spojených států přes české území a mně v tu chvíli málem zaskočí právě konzumovaná večeře. Pravda, nejsem praktikujícím právníkem, jsem pouhý absolvent, ale na dril v hodinách ústavního práva, mého oblíbeného předmětu, ze strany špiček mezi ústavními experty této republiky, se těžko zapomíná. Díky bohu.
Ta samá slova v drobné obměně pronáší poslanec Kováčik později v pořadu Máte slovo na České televizi a ve čtvrtek 26. března se na Českém rozhlasu za tato slova (nikoli nečekaně) postavit i aktuální bavič české mediální scény a „přítel Ruska“, bývalý senátor a soudce NSS Jiří Vyvadil. V hlavě mi okamžitě zarezonovala základní poučka z fakulty, že ústavy, tedy základní právní dokumenty všech demokratických států světa, široce upravují mechanismy dělení moci a spolu s tím i odpovědnosti ve státě. Těžko si představit, že by Ústava ČR upravovala tak technicistní otázku, jako je rozdíl mezi pobytem a přejezdem cizích vojsk, to už by rovnou mohla právně upravovat rozměry salámu tak, aby jej obchodníci měli na prodejně právo označit slovem „štangle“. A opravdu. Člověk nemusí být advokát, soudce a dokonce ani absolvent právnické fakulty, aby si zvládl vygooglit aktuální znění ustavujícího právního předpisu této země a skrz klávesovou zkratku „ctrl + f“ vyhledat slovo „přesun“. Kdykoli se Ústava ČR zmínila o libovolném „přesunu“ nebo osmačtyřicetihodinové lhůtě, udělal jsem si čárku. Ani jednou, přátelé!
Nabíledni je tedy otázka, zda poslanec parlamentu ČR nezná základní dokument tohoto státu dokonce na té úrovni, že si vymýšlí neexistující ustanovení, nebo zda cíleně lže v zprva bohužel úspěšné domněnce, že jej nikdo nezarazí – ani moderátorka Českého rozhlasu, ani paní Drtinová z DVTV, a dokonce ani názoroví oponenti. Dle mého názoru toto celé mimo jiné to vypovídá o tom, co základní právní dokument demokratické České republiky znamená pro komunistické poslance. Ač se na první pohled snaží tvářit, jak je pro ně demokracie posvátná, ve skutečnosti si klidně tahají z paty neexistující ústavní ustanovení a nebetyčně lžou. Nelze, než se lakonicky zeptat: A co je ještě nového?
Ústava ve svém čl. 43 naopak zmiňuje o tom, že vláda ČR rozhoduje o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60, jde-li o, mimo jiné, plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení. Patří mezi tyto smlouvy Severoatlantická smlouva? Pochopitelně. Plníme tím, že umožníme pár set spojeneckým vojákům přejet během čtyř dnů naše území, spojenecké závazky? Odkazuji na český překlad Dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil. Těžko si představit, že by schválení tohoto průjezdu/přesunu/několikadenního noclehu, říkejte tomu jak chcete, nebylo plněním závazků mezinárodní smlouvy, jejíž je Česká republika dobrovolným členem.
O osmačtyřicetihodinové lhůtě v souvislosti s pobytem ozbrojených sil jiných států se přesto v našem právním řádu hovoří. Nejde samozřejmě ani o ústavní zákon, natož samotnou Ústavu, ale o běžný zákon, a sice z. č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky. Zde v §2, písm. h) najdeme větu, že „za pobyt se nepovažuje průjezd těchto ozbrojených sil přes území České republiky, který zpravidla nepřekročí 48 hodin“. Připomínám, že ústavní rámec je daný a za podmínek definovaných čl. 43 Ústavy se co do schválení pobytu ozbrojených sil jiných států až na dobu 60 dnů nemusí vláda názorem parlamentu vůbec zabývat. V zákoně, jež teď cituji, jde ve skutečnosti o marginální technicistní otázku, kdy zákonodárce vlastně říká, že do 48 hodin se o pobytu ani nemá smysl pobavit. Slůvkem „zpravidla“ zároveň zákonodárce připouští možnost, s níž je třeba počítat, a sice, že průjezd prostě může trvat i déle a není rozhodně nutno ze zákona spojence vypakovat ze státu do 48 hodin ani tehdy, pokud by snad podmínky definované čl. 43 Ústavy nebyly splněny.
Co to tedy celé znamená? Jednoduše to, že spojenecký přejezd na základnu v Německu je v souladu nejen s Ústavou ČR, ale i jejími zákony. Ale to snad každý člověk se špetkou právního povědomí musel tušit.
Ptejme se raději na jiné věci: Jak je možné, že čeští politici hájící ruské zájmy na území ČR neznají ústavní pořádek této země a naopak se pokoušejí kriminalizovat plnění mezinárodních smluv?